Proč na Vánoce nemám rád kapra

Dámy a pánové, panny a jinoši, děti… Prostě celé veškerenstvo, řekněme si to na rovinu: kapří maso je podřadné a spolu se sumcem, jelcem a cejnem se řadí na žebříčku pochutin ke spodním příčkám žebříčku. 

. Kapr o Vánocích je navíc vystresovaný, protože je v sádce místo oblíbeného jezera, pak přenášený domů v různých stádiích leklosti, roztřeseným amatérem krutě zavražděný a jeho masu to vůbec nepřidá.  Dříve předci na Vánoce jedli kapra, protože nic jiného jim nezbývalo. My už máme jiné možnosti, přesto minimálně jednou v roce kapra oddaně baštíme, protože kapr je v zemi české na rozdíl od jiných ryb průmyslová komodita.  Na podzim se hromadně slovuje a hraje u toho muzika. Pak tráví smutný konec v rybích sádkách čekaje na smrt, kterou oslavujeme.  Jsme na to zvyklí. Ale kapr má řídké a nezajímavé maso, které páchne rybinou. Jsem rybář celý život a kapra, byť má dost nad míru, pouštím. Jediného kapra, který mi chutnal, udělal v létě kámoš rybář Jura. Napřed ho pekl v troubě a potom ho krátce osmažil na otevřeném ohni.  Jenže Jurovo umění odnáší čas a na prvních místech mého žebříčku je candát, okoun, štika a pstruh.