Očitý svědek masakru v Nice

Dostal jsem email od známé  z Nice, která byla na masakru. Po jeho přečtení jsem zůstal sedět a hledět do nikam. Nikomu jsem nevolal,nebouřil davy. Česko jako Francie, jsme Evropa, všechno je normální, normální.. Normální? 

"Po ohňostroji na moři jsme vyšli z pláže na Promenade des Anglais, bylo něco po půl jedenácté večer. Podél moře k promenádě jsou instalovány kapely a muzika, už hraje. Šli jsme směrem k nám k ulici Meyerbeer a Negrescu, kde byla lepší muzika, jazz, než před Casino Ruhl. Pochodujeme v davu a kamión míří na nás (to jsme ale ještě netušili), tisíce lidí a dav se najednou splašil a obrátil zpátky, na nás. Uskočili jsme k nejbližšímu vchodu na zem.. Pozorovali jsme policajty, jak střílí a křičí na nás, ať utíkáme pryč. Zvedneme se a budeme dobrý terč? Zůstaneme a jsme tu jak na dlani? Tak přikrčeni, utíkali jsme do nejbližší uličky Massenet od Promenády na pěší zónu. Přežili jsme to... Divné všechno, zvláštní pocit! 

Osmdesát čtyři mrtvých, osmnáct lidí je mezi životem a smrtí a přes dvě stě zraněných.. Ve jménu pedofila! Následující den, 15. července, měl Miloš narozeniny, ale připili jsme si hlavně na život. Já osobně nevěřím na nějaký mírumilovný umírněný islám, to je faleš či neznalost. Podle mě je to rakovina světa. Všichni muslimové nejsou teroristi, ale všichni teroristi jsou muslimové! Vloni v lednu po Charlie Hebdo jsem přečetla korán, stačí a vlastní zkušenost k tomu. Ti muslimové, kteří nejsou z jakýchkoliv důvodů schopni něco takového udělat, jsou spokojeni a svému hrdinovi tleskají. Nemáte nás provokovat, říkají."